VÝCVIK

CO JE TO AGILITY

Jistě všichni znáte klasický koňský parkur - na vyhrazeném prostoru jsou umístěny skokové překážky, které jezdec s koněm absolvuje v předem určeném pořadí. No a z toho kolem roku 1978 v Anglii vznikl pro psy sport zvaný agility. Jeden zdroj uvádí, že agility prý vzniklo jako zábava pro voříšky, co nemůžou chodit na výstavy, druhý ale tvrdí pravý opak - že agility se poprvé objevilo jako zpestření přestávky při světoznámé Cruftově výstavě. Dnes agility běhají voříšci i čistokrevní psi a spolu s nimi děti, mládež, dospělí, ale i důchodci, a to na celém světě. Agility se provozuje jako zábava pro široké masy pejskařů, ale také jako vrcholový sport, který má dokonce svoje mistrovství světa.

Určité rozdíly mezi psím a koňským parkurem jsou, a to především ve velikosti překážek (ty psí jsou mnohem menší). Pejsci jsou však mnohem pohyblivější, takže kromě klasických skokových překážek mívají v parkuru zařazen i slalom, kladinu, šikmou stěnu, houpačku, skok daleký, proskokový kruh, pevný a látkový tunel. Dalším, poměrně podstatným rozdílem je to, že psovod na psovi nesedí jako jezdec na koni, ale běží vedle něj. Pes nemá vodítko ani obojek a psovod jej ovládá pouze slovními povely, vlastním pohybem a ukazováním. Vzájemný dotek psa a psovoda se hodnotí jako chyba.

Možná si teď říkáte, jak může závodit třeba jezevčík s ovčákem. I na to tvůrci agility mysleli - rozdělili pejsky do velikostních kategorií podle kohoutkové výšky. Počet velikostních kategorií závisí na organizaci, která v dané zemi agility zastřešuje. Vzhledem k tomu, že v Evropě je vládcem psího světa FCI (Fédération Cynologique Internationale), závodí se u nás podle pravidel stanovených touto organizací. Ta do roku 2001 uznávala dvě velikostní kategorie: psi do 40 cm včetně (tzv. kategorie mini), psi nad 40 cm výšky (kategorie standard). Od 1.1.2002 však došlo ke změně pravidel a především k přerozdělení velikostních skupin na tři: psi do 34,99 cm (tzv. kategorie Small), od 35 do 42,99 cm (tzv. kategorie Medium) a od 43 cm výše (kategorie Large). Kategorie se liší především výškou skokových překážek (pro malé pejsky je samozřejmě výrazně menší než pro ty velké), ale také výškou proskokového kruhu a délkou skoku dalekého. Ostatní překážky zůstávají shodné pro všechny kategorie.

Trať mívá 12 až 20 překážek a záleží na rozhodčím, jakým způsobem celý parkur postaví. Variant je nekonečné množství, stačí překážku o pár centimetrů posunout nebo natočit a hned má trať úplně jinou obtížnost. Některé parkury jsou spíš technické, kdy psovod hodně stojí na místě a pohybuje se jen jeho pes, jiné jsou hodně běhavé a psovod na nich má občas co dělat, aby svému pejskovi stačil a přitom úplně neztratil dech. A protože i jednotlivé týmy jsou různě výkonnostně zdatné, dělí se do tří kategorií - A1, to je třída pro začátečníky, A2, což je třída pro ty lepší závodníky, a A3, což je třída pro ostřílené závodníky, nejlepší z nejlepších. Vstup do elitní třídy A3 je dobrovolný a pro vstup samotný i pro setrvání v této třídě je potřeba splnit určité nelehké podmínky.

Pokud jde o pravidla agility, opět se podobají těm koňským. V hodnocení záleží především na tom, s jakým počtem trestných bodů dokáže tým (psovod+pes) dokončit předepsaný parkur. Trestné body se udělují za chyby nebo tzv. odmítnutí - vždy je to 5 trestných bodů. Za co konkrétně se trestné body udělují, je podrobně popsáno v Řádu agility. Druhým kritériem, které rozhoduje o pořadí týmů v případě rovnosti trestných bodů, je čas, v jakém tým trať absolvuje. Špičkové týmy se většinou „přetahují" o setinky vteřiny a rozhoduje každý větší oblouček psa za překážkou. Je také možno docílit tzv. diskvalifikace, nejsnadněji tím, že pes překoná jinou překážku, než která je v pořadí, ale to rozhodně není účelem. Možných důvodů pro diskvalifikaci je více, podrobnosti opět najdete v Řádu agility.

zdroj: stránky klubu agility ČR

CO JE TO FLYBALL

Flyball je sport i zábava pro temperamentní psy všech plemen. Oproti agility má výhodu, že pro psovoda není tolik náročný, takže se mu mohou věnovat i fyzicky méně disponovaní psovodi.

Utkávají se v něm dvě čtyřčlenná družstva na dvou stejných flyballových dráhách. Každá dráha se skládá ze čtyř stejných skokových překážek a flyballového boxu, který vystřeluje míček.

Na povel psovoda, který však zůstává za startovní linií, vyběhne pes na dráhu, překoná čtyři skokové překážky, naskočí na desku boxu (provede tzv. plaveckou otočku) - tím spustí mechaniku, chytí vystřelený míček a aportuje ho zpět přes překážky k psovodovi.

V okamžiku, kdy první pes z družstva protne cílovou čáru, vybíhá další pes. Vítězí družstvo, které má jako první v cíli všechny čtyři psy (a míčky).

Souhra družstva a vzájemná snášenlivost psů je ve flyballu mimořádně důležitá. Psi se spolu střídají na startovní/cílové čáře a v optimálním případě se míjejí čumák-čumák, přičemž se nesmí vzájemně napadnout. Nic pro psí závistivce, kteří nesnesou, když proti nim přibíhá pes s míčkem... Na střídání se dá vyhrát nebo prohrát závod.

Závody družstev bývají velmi napínavé a právě v těchto okamžicích se flyball stává nefalšovaným adrenalinovým sportem. Do poslední chvíle není rozhodnuto, kdo vyhraje, neboť na dráze se může ve zlomku vteřiny stát cokoliv...

Někdy se konají také závody dvojic nebo trojic, ale takovýto závod už nebývá tak zajímavý jako závod družstev. Závody jednotlivců, které se pořádaly dříve, se už v současné době nepořádají.

zdroj: stránky flyball clubu ČR